Žalm 145,14
Jak utěšující myšlenka, o kterou se může opřít unavená hlava, že uprostřed našich nejbolestivějších zkoušek máme velkého Boha, který nás udržuje a pozdvihuje. Je to, jako by říkal: Osuš své slzy, ty, který jsi zarmoucený, neboť Já jsem po tvém boku. Já, Bůh, nekonečný v moudrosti, známosti a lásce. Já vím o všech zvláštních okolnostech tvého případu a Já pro tebe mohu být lepší než je nejlepší a nejjemnější z tvých pozemských přátel.“
Je to nemoc, kterou zbledly tvé tváře a která tě připoutala na týdny, měsíce nebo možná i roky na lůžko bolesti a vysílení? On slibuje: „Nezanechám vás jako sirotky, přijdu k vám.“ (Jan 14,18 – ČSP) Je to tvůj pozemský poklad, který zkazil mol a rez? Já ti dám náhradu v bohatství, které je mimo dosah lupičů a vrtkavého štěstí. Nebo snad smrt někoho blízkého vryla do tvé tváře vrásky smutku, vytvořila prázdné místo v tvé domácnosti a ponechala tvé city obnažené a opuštěné? Ztiš se – Já přijdu a naplním to bolestivé prázdno Svou vlastní milující přítomností. Je to hřích, který činí tvou tvář smutnou? Jsi-li unaven stále se opakujícími selháními všech hříšných zdrojů uspokojení a štěstí, obrať se ke Mně, živému Bohu, a tam můžeš mít pokoj a odpuštění. „Já, já sám shlazuji přestoupení tvá pro sebe, a na hříchy tvé nevzpomínám.“ (Izaiáš 43,25)
Nepochybuj o Jeho moci a ochotě přinést ti útěchu – On je „Bůh všelikého potěšení“ (2. Korintským 1,3). A náš Pán Ježíš vzácnou citlivostí Své lidské přirozenosti je nadmíru schopen pomoci s každým trápením.
J. R. Macduff, TLIN 11/6/2010