1. Petra 5,7
Musí se Bůh ujímat našich velkých starostí, zatím co my máme ty malé nést sami? – Nikoli, Bůh vůbec nečiní tento rozdíl. Chce, abychom Mu přinesli všechny starosti, velké i malé, aby je On nesl. Uvrhni proto všechny starosti na Něho! Opři se ve své slabosti zcela o Něho!
Máme Bohu důvěřovat plně a ve všem. On je ten Všemohoucí a On je tvůj Otec. Nechceš se k Němu utéci v každém trápení, v každé těžkosti, která právě přichází? Tak Ho uvádíme jakoby mezi sebe a každou skutečnou nebo i jen obávanou těžkost. Jeho milost je bez konce a On na nás shlíží vždy stejně láskyplně. Není trápení, na které by Jeho milostivá ruka nemohla stačit.
Ne vždy z našeho života odstraní těžkost, která nám právě působí velkou úzkost. Přirozeně by to mohl učinit! Ale ve svém dobrém a moudrém vedení pak chce spíše posilnit naši víru, abychom Ho v té těžkosti mohli oslavit.
Nedívejme se do budoucnosti s temným pohledem, jako kdyby nám mohla přinášet jen stále nová neštěstí! Neokusili jsme už často, „kterak dobrotivý jest Pán“ (1. Petra 2,3)? On je ten velký, bohatě dávající Dárce a má rád, když s Ním takto činíme zkušenosti a očekáváme od Něho samého požehnání a pomoc ve všem. Jakkoli skutečné jsou naše potřeby – On je zná naprosto přesně.
Když v první řadě hledáme „království Božího a spravedlnosti jeho“, pak nám „toto vše“, co potřebujeme, bude naším Otcem „přidáno“! (Srovnej s Matoušem 6,25-34.)
DHIN 25/8/2015