Ezdráš 2,1.21
Počet těch, kteří se jako židovský ostatek vrátili z Persie do Judské země, byl asi padesát tisíc. Byli vzati do zajetí Nabuchodonozorem, králem Babylonu, a nyní, po sedmdesáti letech, se vracejí do země svých otců. Hospodin vzbudil ducha krále Cýra Perského, aby jim dal svobodu, aby stavěli Boží dům v Jeruzalémě (Ezdráš 1,1-3).
Ezdráš zaznamenává podrobný seznam rodin, které se vrátily, a také judská města, v nichž předkové bydleli a do nichž se mnozí vrátili, neboť se měli vrátit „jeden každý do města svého“ (kap. 2,1). Právě v tomto seznamu čteme udivující zprávu o tom, že z města Betléma jich bylo sto dvacet tři, kteří se vrátili. Betlém byl původním domovem krále Davida, a skutečně byl nazýván „městem Davidovým“ (Luk. 2,4). Proto Marie a Josef měli vykonat cestu z Nazaréta do Betléma, když císař rozhodl o tom, že se má konat sčítání lidu. Oni byli přímými potomky Davida, a proto museli jít na sečtení do města svých předků.
„Sto dvacet tři“ z potomků z Betléma vykonalo dlouhou, namáhavou a nebezpečnou cestu z Persie do Judeje. Mezi nimi byli prarodiče Marie a Josefa, rodičů Pána Ježíše! Boží oko spočívalo na této malé společnosti. Ve Své svrchovanosti je zachoval pro Svoji vlastní slávu a Svůj úmysl. Divíme se tomu, že Ten, jenž pohybuje národy a historií, také vede sto dvacet tři lidí. Písmo se musí naplnit: „Ale ty, Betléme Efrata,… z tebe mi vyjde ten, který má býti Panovníkem v Izraeli.“ (Micheáš 5,2).
B. Reynolds, TLIN 5/6/2010