Jan 10,27-28
Pán Ježíš mluví o Svých ovcích a předkládá absolutní skutečnosti, které se jich týkají. Každý věřící by měl přijmout tyto skutečnosti hluboko do svého srdce. Předně: „Ovce mé hlas můj slyší.“ Jaká vzácná skutečnost týkající se každého, kdo je vykoupen krví Krista! Jiné hlasy takovým neznamenají nic, ale Jeho hlas má pro ně největší cenu.
„A já je znám.“ Taková blízká známost, jako je Jeho, má obdivuhodnou útěchu a radost pro jejich srdce. Ale také: „Následují mne.“ Je to Pán slávy, jenž toto říká, a činí jasným, že každá z Jeho ovcí Ho následuje. Je samozřejmě možné, že následuje zpovzdálí, takže se nebude těšit z požehnání blízkosti, ale přece jen Ho následuje.
Avšak je tu ještě více než to: „A já život věčný dávám jim.“ Tento věčný život je dokonalý dar od Pána. Je přijímán při novém narození a nic ho nemůže změnit. Nemůže být nikdy ztracen, neboť pak by nebyl věčný. Je to tentýž život, který má Pán Ježíš. Hodnotu takového daru nelze změřit. Je nekonečně vzácný.
„Nezahynou na věky.“ Pán Ježíš takto dává největší možné ujištění každé ze Svých ovcí, že je věčně bezpečná před nebezpečím, že by byla ztracena pod Božím soudem. Pán k tomu přidává a říká: „Aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.“ Říká to, protože my vidíme, že se nepřítel duší vším možným způsobem snaží oddělit věřící od Pána. Ale ani lidé ani démoni nemohou udělat něco, co by způsobilo nejmenší oddělení Pána od Jeho milovaných ovcí.
L. M. Grant, TLIN 1/6/2010