Efezským 5,25
Náš dnešní verš se obrací k manželům. Snad z toho máme usoudit, že manželky by neměly milovat? – Bůh je láska a my jsme napomínáni, abychom se vzájemně milovali. Máme milovat dokonce i své nepřátele. Láska je podstatný znak křesťana. Podle ní mají druzí poznat, že patříme Kristu. – Proč ale jsou potom muži zvláště napomínáni? Pro to jsou dva důvody.
Předně: Žena potřebuje mít pocit, že ji muž miluje. To je část její bytosti jako ženy. Může být šťastná, i když není bohatá – ale nemůže být ve svém manželství šťastná, když chybí láska. Zde zvláště platí: „Kdyby někdo dáti chtěl všechen statek domu svého za takovou lásku /místo lásky/, se vším tím pohrdnut by byl.“ (Píseň 8,7) Slova „miluji tě“ jsou hudbou a řečí pro její srdce. A muž by neměl váhat je často vyslovovat – a především je žít. To je pro oba dobré. „Tak jsou povinni muži milovati své ženy… Kdo miluje ženu svou, sebe samého miluje.“ (Efezským 5,28)
Za druhé: Muž má sklony k tomu, aby se zaměstnával svou prací a svými zájmy tak, že zapomene na potřeby své ženy. Žel, že mnozí věří lži: Když roste náš blahobyt, pak roste také naše štěstí. Avšak láska má větší cenu než peníze. Dokáže odolávat ve zkouškách života, v nichž bohatství a sláva se rozpadají. Mnozí jsou chudí, ale vedou šťastné manželství, protože se milují. A jejich děti jsou šťastné a vyrovnané, protože vidí a pociťují vzájemnou lásku svých rodičů.
DHIN 11/8/2015