Efezským 4,3-4
Je velmi snadné sklouznout do sektářství. Ti, kteří se snažili shromažďovat se způsobem podle Písma, se nutně octli mimo dnešní náboženské organizace, a v důsledku toho jsou zvenčí odděleni od velkého počtu svých spoluvěřících, kteří se připojili k těmto organizacím. Jak je potom snadné stát se zcela odděleným od nich v srdci a v náklonnosti! Jak je snadné sklouznout k tomu, že se staneme vybranou komunitou, celistvou a sebou uspokojenou, nemající žádný zájem o něco, co leží mimo hranice komunity!
Toto nebezpečí sektářství bývá zvětšováno velkou známostí Písma, která je tak milostivě dávána těm, kdo se shromažďují v praktické poslušnosti Božího slova. V důsledku toho tu je přirozená tendence užít tuto velkou známost stejným způsobem jako kdysi Korintští užívali (zneužívali) své dary. Užívali své dary pro sebe, místo k užitku celého těla. Velká známost Písma může být zneužita stejným způsobem: aby dala vážnost a vyznamenání komunitě, která ji vlastní, místo aby byla užita pro dobro všech svatých. Potom se taková známost stává odznakem sekty a komunita se stává sektářskou a světlo se stává tmou. Pak se světlo stává testem obecenství a ochota stát se členem komunity je tou nejdůležitější věcí.
Proto svatí, kteří se shromažďují v poslušnosti pravdy, jsou často obviňováni z toho, že jsou pouhou sektou a k tomu malou! Protože jsou jen velmi malou částí Církve, může to pro ně být nemožné vyvrátit to obvinění. Ale nechť utíkají sektářství jak ve svém srdci, tak i v zásadách svého shromažďování, a nedbají na to, z čeho je druzí viní. F. B. Hole, TLIN 26/5/2010