Jan 10,7-9
Pán Ježíš předtím mluvil o tom, že vešel do ovčince dveřmi (verše 1-3). Dveřmi byla v tomto případě proroctví Starého zákona, která mluvila o příchodu Mesiáše Izraele. Ta se dokonale naplnila, takže jasně ukázala, že Ježíš je skutečně ten pravý Pastýř Izraele. Před Ním přišli jiní a tvrdili, že jsou Mesiáš, ale ti všichni byli falešní: žádný z nich nemohl vejít dveřmi, neboť jedině Kristus mohl naplnit proroctví, týkající se Mesiáše.
Nyní Pán Ježíš prohlašuje: „Já jsem dveře ovcí.“ On sám nebyl dveřmi ovčince, ale když přišel do ovčince, je nám řečeno, že vyvádí Své vlastní ovce ven. Ovčinec byl místem omezení. Neboť když Pán bere Své vlastní ovce ven z otroctví toho, že byly „pod zákonem“, uvádí je také do nekonečně velkého požehnání toho, že jsou „pod milostí“. Toto místo je místem obdivuhodné svobody, jakou Izrael v celém Starém zákoně nemohl poznat. Tato svoboda je ve velkém protikladu k otroctví zákona. Pán Ježíš ve skutečnosti mluví o těchto ovcích, které jsou přivedeny pod milost, že tím jsou „spaseny“ a že „vejdou i vyjdou a pastvu naleznou“.
Jak dobré by bylo, kdyby si to každý věřící plně uvědomoval a chápal se každé příležitosti vcházet do Nového zákona, stejně jako vycházet ze Starého zákona, aby v obou případech nalézal osvěžující potravu pro svoji duši.
L. M. Grant, TLIN 24/5/2010