5. Mojžíšova 33,25 – přel.
Jeden lékař byl kdysi dotázán pacientem, který měl vážnou nehodu: „Pane doktore, jak dlouho tu budu muset ležet?“ Odpověď, která zněla: „Teď jen jeden den!“, naučila pacienta vzácné lekci. Tutéž lekci učil Bůh Svůj lid a lidi za všech věků od té doby metodou opatřování potravy pro Izrael v průběhu cesty pouští. „Lid bude sbírati, což by postačilo na každý den.“ (2. M. 16,4) Manna padala den za dnem, dost pro každý den, ani více ani méně.
Tak nám Bůh zaslibuje, že ne „jako tvé týdny“, ani „jako tvé měsíce,“ ale „jako tvoje dny, tak bude tvoje síla“. A to znamená pondělní milost pro pondělí a úterní milost pro úterý, a tak dále. Proč tedy si půjčovat těžkosti pro budoucnost? Pán nám speciálně řekl: „Nepečujte o zítřejší den.“ (Mat. 6,34) Pravidlo je žít den za dnem, žít život důvěry. Zákon Božího vysvobození je: „pomoc vždycky hotová“ (Žalm 46,2). Zákon Božího vedení je: „krok za krokem“. Ten, kdo nese lucernu na tmavé cestě v noci, vidí jen na krok před sebou. Když udělá ten krok, poponese lucernu dopředu, a tak posvítí na další krok. Nakonec dosáhne místa svého určení v bezpečí bez toho, že by jednou vkročil do tmy. Celá cesta mu byla osvícena, i když najednou byl osvětlen jen jeden její krok. To je Boží způsob vedení – jen jeden krok najednou.
To je požehnané tajemství, toto žití den za dnem. Každý může nést své břemeno, jakkoli těžké, až do večera. Každý může konat svou práci, jakkoli tvrdou, jeden den. A v Boží síle může každý s důvěrou, v lásce a čistě žít až do západu slunce. A to je vše, co život ve skutečnosti pro nás znamená – jen jeden malý den.
A. J. Pollock, TLIN 22/5/2010