1. duben

A když poobědvali, řekl Ježíš Šimonovi Petrovi: Šimone Jonášův, miluješ-li mne více než tito? Řekl jemu: Ovšem, Pane, ty víš, že tě miluji. Dí jemu: Pasiž beránky mé. Řekl jemu opět po druhé: Šimone Jonášův, miluješ-li mne? Řekl jemu: Ovšem, Pane, ty víš, že tě miluji. Dí jemu: Pasiž ovce mé. Řekl jemu potřetí: Šimone Jonášův, miluješ-li mne? I zarmoutil se Petr, protože jemu řekl potřetí: Miluješ-li mne? A odpověděl jemu: Pane, ty znáš všecko, ty víš, že tě miluji. Řekl jemu Ježíš: Pasiž ovce mé.

Jan 21,15-17

Na jediný zázrak, popsaný v Janově evangeliu, který se stal po vzkříšení Pána, navázalo Petrovo veřejné napravení. Náš Pán napravil Svého učedníka, když ho přivedl zpět do plného společenství s ostatními učedníky. Byla doba, kdy Petr měl důvěru sám v sebe a chlubil se, že on Pána nikdy neopustí (Mat. 26,33-35). Taková sebedůvěra způsobila, že padl. A přece Pán nedal Svého služebníka stranou, ale přivedl ho zpět a pomohl mu uvrhnout svou důvěru na Pána.

Se skutečnou vyvážeností milosti a pravdy popisuje 21. kapitola Janova evangelia Pánovo jednání a jednání Petra a druhých. Prostým, a přece hlubokým způsobem třemi otázkami, které položil Petrovi, Pán Svého učedníka úplně napravil. Zdá se, že předtím, než zapřel Pána, si Petr myslel, že je lepší než ostatní učedníci. Ale naučil se odsuzovat sám sebe a obracet svou důvěru jen na Pána. Na tomto základě mohl Pán Petra pověřit velmi zvláštním úkolem pastýřské péče, ne aby panoval nad ovcemi (1. Petr. 5,3), ale aby je sytil a vodil je podle jejich potřeb ke slávě Pána. Napravený Petr souhlasil s Davidem: „Vyzpytuj mne, Bože silný.“ (Žalm 139,23)

A. E. Bouter, TLIN 20/5/2010