2. Samuelova 19,39
Když byl David na útěku před svým synem Absolonem, který ho chtěl svrhnout z trůnu, a přišel do Mahanaim, prokázali mu tři vážení muži svoji lásku a příchylnost zvlášť dojemným způsobem. Sobi, Machir a Barzillai přinesli králi a jeho lidem lůžka, nádobí a potraviny, „neboť řekli: Lid ten jest hladovitý a ustalý, i žíznivý na té poušti.“ (2. Sam. 17,27-29)
Později, když bylo Absolonovo povstání poraženo a David se opět mohl vrátit do Jeruzaléma, Barzillai ho doprovázel. O něm je řečeno, že „byl člověk bohatý velmi“ a že „opatroval krále stravou, když obýval v Mahanaim“ (2. Sam. 19,32). David si této oddanosti a cenné pomoci vážil. Při rozloučení David tomuto věrnému starému muži požehnal. Královo políbení, znamení lásky a společenství, byla asi ta nejkrásnější odplata pro Barzillaie, jenž se šťasten vrátil na své místo. – Jak je krásné vidět toto obecenství s králem a „odplatu“, kterou Barzillai za svou službu obdržel!
V Lukášově evangeliu čteme, že ženy sloužily Pánu svým majetkem. A ani sklenice studené vody, podaná z lásky k Němu, nemá zůstat bez odměny, když se Pán v budoucnu zjeví ve slávě na zemi (Lukáš 8,3; Marek 9,41).
To, co je činěno z lásky k Pánu Ježíši, není u Boha zapomenuto, „neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ještě sloužíce“ (Židům 6,10). On to bohatě odmění. Ale už nyní je „králův polibek“ – láska Pána a obecenství s Ním – vzácnou odměnou.
DHIN 6/8/2015