Jozue 1,1-3
Kniha Jozue nám v předobrazu podává předmět Epištoly Efezským. Cesta pouští končila a děti Izraele, vedeny novým vůdcem, měly nyní přejít Jordán a vzít do vlastnictví zemi zaslíbení. Odtud měly vyhnat nepřátele, kteří tam bydleli. Totéž platí pro nás. Nebeská místa jsou naším Kanánem, do kterého vstupujeme mocí Ducha Božího. Spojuje nás s vyvýšeným Kristem a posazuje nás spolu s Ním ve slávě. Tak se předem těšíme z této slávy, do které nás uvede, a kterou budeme zanedlouho sdílet s Ním.
Ale mezitím musíme bojovat boj víry proti duchovní špatnosti v nebeských místech, abychom si přivlastnili každou píď země, kterou nám Bůh dává do dědictví. Rozdíl mezi předobrazem a skutečností je ten, že cesta pouští pro Izrael skončila, nežli vešel do Kanánu, zatím co pro nás poušť a Kanán existují společně. A to jen zvětšuje požehnání. Jestliže nás poušť učí, že stále potřebujeme být pokořováni a zkoušeni, abychom věděli, co je v našem srdci, právě tam zakoušíme vzácnost božských zdrojů pomoci. Bůh otevírá Svoji ruku, aby nás sytil mannou, aby nás osvěžoval vodou ze skály, aby nám dával okoušet nevyčerpatelné zdroje Své milosti.
Kromě toho se současně nalézáme na zelených pastvách a u tichých vod bohaté země, jejíž první ovoce okoušíme. Můžeme se v klidu usadit u stolu, prostřeného na druhé straně Jordánu, a požívat její potravu, když se těšíme v nebeském Kristu, který sedí ve slávě po Boží pravici.
H. L. Rossier, TLIN 18/5/2010