Přísloví 31,8.9 – ČSP
Tuto rozumnou radu dává moudrá matka svému synovi, který se připravuje na to, aby se jednou ujal královského trůnu. Jako tak často v Božím slově, začíná vyučování varováním před pokušením užívat svět. A aby ještě dále povzbudila náklonnost svého syna ke všemu dobrému, dává vyvrcholit svým naučením v překrásné písni o ctné ženě, která je ještě dnes zdrojem duchovního poučení.
Neměli bychom naučení královské matky „otevírat svá ústa za němého“ omezovat na pomoc tělesně postiženým. Svět je plný mladých i starých, vzdělaných i nevzdělaných, kteří potlačují své pocity a neodvažují se otevřít ústa, aby svému trápení dali volný průběh. Často se bojí nebo jsou nevědomí, anebo dokonce utlačovaní, ale možná že to v mnoha případech je prostě vědomí o vlastní vině, které je činí bezmocně němými.
Když Pán Ježíš vstoupil na zem s její bídou, mohl číst v takových zlomených srdcích, aniž by Mu někdo musel cokoli říkat. Ve volné milosti byl pro všechny dosažitelný. Řekl: „Toho, kdo ke mně přijde, nevyvrhu ven.“ (Jan 6,37) Jednou k Němu s pláčem přišla vinou obtížená, opovržená žena. Nemluvila, ale On jí rozuměl (Lukáš 7,36-50). Ano, On „nesoudí podle vidění očí svých, ani podle slyšení uší svých netrestá“ (Iz. 11,3). Lékem, který má pro zlomené srdce, je odpuštění hříchů.
A ještě více: On naplňuje srdce vděčností a uvolňuje k chvále jazyk, který byl zdržovaný.
DHIN 3/8/2015