Dobrořečiti budu Hospodinu každého času, vždycky chvála jeho v ústech mých. V Hospodinu chlubiti se bude duše má, což uslyšíc tiší, budou se veseliti. Žalm 34,2-3
Chvála tohoto žalmu plyne od věřícího, jehož vůle byla zlomena. Čelil přístrachům (v. 5); jeho cesta snad byla tmavá (v. 6); byl obklíčen těžkostmi (v. 7-8) a snad měl i nedostatek (v. 10-11), ale protože měl zlomeného a potřeného ducha, jeho vůle se potají nebouřila při pomyšlení na tento tvrdý úděl. Proto tu není žádné rozčilení a hněv – které jsou jistým znamením svévole. Takto shledává Pána lepším než všechny své přístrachy. Žalm 34 předkládá zkušenost, jíž je zbožný člověk vyučován, aby dobrořečil Pánu každého času. Je snadné dobrořečit Pánu někdy, když okolnosti jsou příznivé, ale jen víra, která poznala Jeho dobrotivost a věrnost, může dobrořečit Pánu každého času. Zbožný člověk dobrořečí Pánu, chlubí se v Pánu, vyvyšuje Pána, a činí to „každého času“.
Tato chvála každého času je význačnou myšlenkou v tom žalmu. Je snadné chválit Pána, když tu nejsou žádné obavy z přístrachů a žádné mraky na obloze; když tu nejsou těžkosti, které tísní, ani nebezpečí, jimž je nutné čelit. Dobrořečit Pánu „každého času“ – v temných i jasných dnech – je zkušenost, kterou může učinit jen věřící se zkroušeným a potřeným srdcem (v. 19). Takto je povýšen nad okolnosti a „vždycky“ chválí Pána.
Tento duch, který může chválit Pána každého času, bude nalezen jen v tom, jenž má neotřesitelnou důvěru v Pána. A tak žalmista může říci: „V Hospodinu chlubiti se bude duše má.“ (v. 2) Bohatství, sociální postavení, lidská schopnost nám mohou chybět; ale Pánu smíme důvěřovat každého času.
H. Smith, TLIN 14/5/2010