Někteří jakoby se chtěli zeptat: Proč se máme modlit? Když Bůh ví, co potřebujeme, aniž bychom prosili, proč se máme „ustavičně modlit“? Na začátek si řekněme, že modlitba není omezena na prosby. Jsou modlitby děkování, modlitby chvály a velebení a modlitby vyznání. Nemusejí být omezeny na prosby. Ale my se podíváme na to, proč bychom se měli na Boha obracet s prosbami. Je to cesta, kterou Bůh nařídil a na které můžeme dostávat. Bůh je Bůh, který komunikuje. Není jako bohové pohanů, kteří nemohou mluvit, a neslyší. Náš Bůh mluvil s člověkem, jakmile ho stvořil. Když Adam a Eva zhřešili, Bůh k nim mluvil a naslouchal jejich odpovědím. Bůh chce, abychom my, Jeho děti, s Ním mluvili. To je modlitba.
Pán Ježíš řekl: „Proste, a dáno bude vám… Neboť každý, kdo prosí, bere.“ (Mat. 7,7-8) A apoštol Pavel nám říká, abychom se nestarali, ale abychom předkládali své prosby Bohu skrze modlitbu a poníženou žádost s díků činěním (Fil. 4,6). Jakub nám také říká, že nemáme, protože neprosíme (Jak. 4,2). Kdosi řekl: „Dokud nevíme, že život je válka, nebudeme vědět, k čemu je modlitba.“ Efezským 6,12 nám říká, že nebojujeme proti tělu a krvi, ale proti knížectvím a mocnostem a vládcům temnosti tohoto věku a proti duchovní zlosti. Proto vedle navlečení celé Boží zbroje se potřebujeme modlit „všelikou modlitbou a prosbou každého času v Duchu“ (Ef. 6,18). Pán Ježíš nám řekl: „Bděte a modlete se, abyste nevešli v pokušení.“ (Mat. 26,41)
A. M. Behnam, TLIN 13/5/2010