Je důležité, abychom si všimli Lotova příběhu ve dnech, kdy Bůh nám zjevil pravdu o našem nebeském povolání, a kdy je jasné, že tu je mnoho Lotů. Ačkoli byl navenek s Abramem, nebyl v srdci to, co byl Abram; později byl navenek s lidmi Sodomy, a přece nebyl Sodomita. Odpovídá věřícímu, který není věrný. Byl na cestě směřující dolů.
Lot pouze následoval Abrama. Abram chodil s Bohem, ale Lot jenom s Abramem. Jak je to snadné chodit bez zkoušek svědomí tam, kde vede víra někoho druhého! Jak mnozí jsou takoví, kteří jsou jen přívrženci věci, pro kterou nemají žádnou myšlenku sebeobětování, kteří kolísají mezi tím, co znají jako pravdu, a světem, který nikdy neviděli ve světle pravdy. Egypt byl takovým pro Lota. Přitažlivost, kterou pro něho měl, se jasně ukázala, když vytoužená rovina Jordánu se jeho očím zdála být „jako země Egyptská“. Stále věrný slabosti svého charakteru, Lot nenavrhl oddělení, ale Abram ano, když jasně viděl, že už spolu nemohou dále šťastně jít.
Lot toužebně patřil na úrodnost roviny Jordánu a zvolil si být tam. Přikryl svou volbu pláštěm zbožnosti! Rovina Jordánu byla jako „zahrada Hospodinova“, jako ráj. Proč by v ní neměl užívat Božích darů? Když uvažoval nábožensky, zapomněl na pád do hříchu a že ráj byl pro člověka uzavřen. Ale za tím vším byl skutečný důvod: „Je jako země Egyptská.“
Abram následně přebýval v zemi Kanán. Bůh ho vyzval, aby ji prošel jako svou vlastní. Přestěhoval se a bydlel v Mamre („tučnost“), které je v Hebronu („společenství“). Kéž bychom jen znali Abramův podíl tam a žili v něm! F. W. Grant, TLIN 7/5/2010