Koloským 3,23
Římanům 12,11
Mladý muž, který měl trochu teoretického vzdělání, přišel s několika misionáři jako obuvník do Afriky, aby tam svými schopnostmi sloužil Pánu a lidem. S pečlivostí konal svoji práci na botách a snažil se svému řemeslu naučit i černochy, kteří k němu přicházeli a měli zájem. Přitom si přesně všímal slov domorodců a naučil se tak jejich řeči.
V průběhu doby misionáři jeden po druhém zemřeli. Kdo měl nyní asi kázat černochům evangelium o Ježíšovi? – Tu náš obuvník poznal svůj úkol. Dal své nástroje stranou a začal zvěstovat slovo o kříži. Lidé s velkou pozorností naslouchali muži, který tak jednoduchými slovy, ale tím ještě jasněji a srozumitelněji, zvěstoval to velké spasení.
Pán se přiznal k jeho službě. A tento obuvník se stal požehnáním pro mnohé, více než mnozí, kteří předtím dlouho studovali. – Jak to bylo možné? On vykonával své řemeslo pokorně a věrně pro Pána; a v tichosti studoval Boží slovo a používal je na svůj život. Tak byl pod vedením Ducha Božího vnitřně utvářen. V pravý čas byl potom také připraven pro „službu Slova“.
To je povzbuzení pro všechny věřící, aby Pánu tam, kam je postavil, sloužili jako věrní správci. Jestliže jsme věrní v malém, pak nám může svěřit více a postavit nás k požehnání pro druhé.
DHIN 21/7/2015