Titovi 3,4-5
Vidím Kristovo srdce, toužící po ubohých hříšnících – nikoli srdce ubohých hříšníků toužící po Kristu.
Když se Kristus setkává s hříšníkem a dává mu pokoj, jediná věc, na kterou On myslí, je Jeho vlastní krev, a od všeho k ní přidávaného by se odvrátil a zavrhl by to. Není žádné jméno, na které Ježíš z Nazaretu odpovídá srdečněji, než je jméno Spasitel – nestalo se pro Něho obecným jménem. Nechce je sdílet s nikým jiným. Může mít každou slávu, ale nade všechno je toto jméno Spasitele mezi Ním a Bohem. On je „Spasitel Bůh“. Je tu něco, co promlouvá k duši člověka: „vykoupení skrze Jeho krev!“ Těch několik slov nám mluví o našem Spasiteli Bohu, ve kterém máme vykoupení. On je Ten, kdo má mít všechnu slávu. Když přijdete domů, bude vaše zalíbení ve slávě takového Krista? Jste nejenom šťastni, protože jste spaseni, ale protože vidíte, co On je – jakého Spasitele máte? Být spasen není nic ve srovnání s jasem slávy, vyzařující ze Spasitele Krista. Protože On je to, co je, máme vykoupení skrze Jeho krev.
Odloží někdy Svůj charakter Vykupitele? „Beránek uprostřed trůnu“ na Něho ukazuje jako na Toho, jehož vykupitelská sláva bude stále viděna, i když ji budeme vidět v jiném světle. Izrael, když byl v Kanánu, se těšil z jiného podílu než Izrael na poušti, ale byla to stále jejich sláva, že jsou lidem Vykupitele Boha. Když vy se dostanete do slávy, na každého z vás bude ukázáno jako na podívanou, ukazující vykupitelskou slávu Spasitele Boha.
G. V. Wigram, TLIN 30/4/2010