Aggeus 2,4
Tyto otázky trefily jádro problému tehdy v Jeruzalémě. Ostatek Judy, který se vrátil z vyhnanství, začal znovu stavět chrám. Boží otázky nemají Židy činit malomyslnými, nýbrž zjevit skryté, chybné pocity a myšlenky srdcí, které je olupovaly o odvahu a sílu k další stavbě.
Všem je jasné, že chrám i po znovupostavení bude daleko vzdálen za svou dřívější slávou. Nebyli v stavu vybavit ho tak velkolepě, jako to udělal Šalomoun. A střed všeho – truhla smlouvy – se ztratila.
Stavět vzdušné zámky přirozeně nemá žádnou cenu. Ale kdo v dobách úpadku myslí jen na to, co tu už není, stává se skleslým a přehlíží to, co Bůh ve Své dobrotivosti ještě dává a čím On sám chce být pro Svůj lid.
Židé byli sklíčení a skleslí. Ano, říká Bůh, tak to je. To, co nyní vidíte, nelze srovnávat s chrámem před jeho zničením. Srovnání je zničující. Lidé v Izraeli, máte pravdu! Ale vezměte na vědomí, že Já jsem s vámi, a myslete na to, že to vše se změní! A v budoucnosti Já, Bůh, tento dům ještě jednou naplním slávou. To vám zaslibuji (verše 5 a 8).
Dnes se mohou prostá shromáždění podle naučení Nového zákona zdát našim očím ubohá – především když máme před očima dobu prvních křesťanů. Mysleme ale také zde na to: Pán sám je s nimi. Spojuje Své jméno a Svoji přítomnost s tímto shromážděním, které se našim očím jeví jako slabé. Nemění to způsob našeho nazírání? DHIN 16/7/2015