2. Mojžíšova 12,13
Křesťan je člověk, který je nejen chráněn před soudem krví Beránka, ale je vysvobozen z tohoto přítomného zlého světa smrtí Krista a je s Ním spojen tam, kde On nyní je po Boží pravici. Je mu požehnáno všemi duchovními požehnáními v nebeských místech v Kristu.
Je tedy nebeský člověk, a jako takový je povolán, aby chodil v tomto světě ve všech těch různých vztazích a odpovědnostech, do kterých jej dobrá Boží ruka postavila. Není mnich ani asketa nebo člověk, žijící v oblacích – který není vhodný ani pro zem, ani pro nebe. Není to člověk, který žije ve vysněné, mlhavé, nepraktické oblasti. Naopak to je člověk, jehož šťastnou výsadou je vyzařovat den za dnem uprostřed výjevů a okolností země milosti a ctnosti nebeského Krista, s nímž je skrze nekonečnou milost a na pevném základě dokonaného vykoupení spojen mocí Ducha Svatého.
Takový je křesťan podle učení Nového zákona. Jeho postavení je velmi skutečné, velmi jasné, velmi pozitivní, velmi praktické. Dítě je může znát, uskutečňovat a ukazovat. Křesťan je ten, jehož hříchy jsou odpuštěny – jenž vlastní věčný život a ví to – v němž přebývá Duch Svatý – je přijat ve vzkříšeném a oslaveném Kristu a je s Ním spojen. Skončil se světem, je mrtev hříchu a zákonu a nalézá svůj předmět, svou zálibu a svou duchovní potravu v Kristu, který ho miloval a dal za něj sebe samého. Nyní čeká každý den svého života na Jeho příchod. Toto je, opakujeme, novozákonní myšlenka o křesťanovi.
C. H. Mackintosh, TLIN 27/4/2010