Daniel 6,17
Daniel byl jako mladý muž odveden z Judské země do babylonského zajetí. Hned na začátku pojal pevné rozhodnutí srdce, že bude svému Bohu věrný i v cizí zemi. Bůh se k tomuto rozhodnutí přiznal a Danielovi se naklonil milostí a milosrdenstvím. Daniel brzy obdržel vysoké postavení ve službě pro babylonského vládce. A vpravdě sloužil v tomto postavení svému Bohu!
Když Daniel zestárl, vládl král Darius. Babylonská světová říše byla vystřídána médsko-perskou světovou říší. Daniel stále ještě zastával vysoké postavení. A jaké svědectví mu vydal Darius? Potvrdil, že Daniel „ustavičně slouží svému Bohu“. To nezůstalo jeho okolí skryto!
Také my dnes jsme „pozorováni“. Naše okolí si všímá, komu ve svém srdci sloužíme. A také my smíme jako Daniel ve svých závislostech a povinnostech hledět přes pozemské vztahy na Pána Ježíše a zasvětit Mu svůj život. Přitom nás povzbuzuje Danielův příklad k tomu, abychom Mu sloužili a nepřestali v tom ani ve stáří.
Potom prožijeme to, že budeme moci být ve svém okolí svědectvím pro našeho Boha – že nezůstane nezpozorováno, pro koho žijeme. A smíme se jako Daniel opírat o to, že Bůh nás v našich těžkostech zachrání. On se přizná k těm, kteří Mu chtějí být věrní. Sám Darius viděl tuto možnost záchrany pro Daniele, a Bůh potom také důrazně dokázal, že pomáhá těm, kteří Mu slouží!
DHIN 15/7/2015