Jan 11,3.17
Lazar byl nemocen. Marie a Marta, jeho sestry, neposlaly Pánu Ježíši jen zprávu, že je nemocen, nýbrž vzkázaly Mu: „Ten, kterého miluješ, nemocen jest.“ – To vlastně znamená: Pane, ne jen tak někdo je nemocen, nýbrž ten, jehož blaho se Tě přímo dotýká, neboť k němu máš přece vnitřní vztah.
I my bychom měli myslet na dokonalou lásku Pána a v této důvěře se na Něho obracet, jestliže se vynoří nějaké trápení! To je v každém případě normální a zpravidla tak také jednáme.
Nyní Pán slyší toto poselství. A tu si možná myslíme, že měl všechno nechat ležet a ihned spěchat k Lazarovi. Nebyl tento případ nyní absolutně naléhavý? – Ale co říká Pán Svým učedníkům, kteří to všechno slyšeli? „Nemoc ta není k smrti…“ A zůstal ještě dva dny tam, kde byl. To je Boží počítání času, kterému sice nemůžeme rozumět, jemuž bychom se ale měli ochotně poddávat. Všechno – i nemoc – slouží k tomu, aby „oslaven byl Syn Boží skrze ni“ (verš 4).
Když Pán konečně přišel do Betánie, ležel Lazar už čtyři dny v hrobce. Zdálo se, že vše je zbytečné – je pozdě! A přece: Zakusily by ty sestry snad soucit a slzy Pána tak jasně, kdyby jejich bratra „jen“ uzdravil? A pak toto slavné vyřešení jejich trápení: Lazar je jim dán zpět živý!
Možná namítneš, že něco tak neobyčejného učinil Pán jen tehdy. Tak tomu je, a přece chce také v tvém trápení zjevit Svoji lásku a Svou slávu!
DHIN 4/10/2015