Židům 3,13 – ČSP
Bible charakterizuje hřích různými způsoby. Jedním z nejvýstižnějších, a možná nejvíce mluvícím k našemu svědomí, je popis hříchu jako „oklamávajícího“. Hřích je klamný v tom, že činí sliby, které nemůže dodržet. Slibuje radost, naplnění a uspokojení, ale na konci zradí svůj slib a hořce zklame.
Pavel popisuje „starého člověka“ jako kazícího se „podle žádostí oklamávajících“ (Ef. 4,22). „Starý člověk“ byl ukřižován (Řím. 6,6), ale „tělo“ stále ještě v křesťanovi je. Pisatel Epištoly Židům varuje věřící před klamem hříchu a jeho zatvrzujícím účinkem. To znamená, že čím více je hřích udržován, tím více bude svědomí pro hřích umrtvováno, až nakonec bude úplně umlčeno.
Velkým tématem Knihy Přísloví je moudrost, která nás odvrací od cesty hříchu. V Přísloví je pro nás přirozenost hříchu často zosobňována mravně zkaženou ženou. Čteme: „Neboť rty cizí ženy medem tekou, a měkčejší nad olej ústa její. Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě strany ostrý.“ (Přísl. 5,3-4) Zde je nám opět představena klamná vlastnost hříchu. Je velmi přitažlivý, sladší než med, ale jeho konec je hořký. Přitažlivost hříchu končí, když se ho dopustíme, jak to řekl kdosi jiný: „Hřích je přitažlivý při pohledu kupředu, ale ošklivý při pohledu zpět.“
Proti moci hříchu působí to, když jsme naplněni Duchem (Gal. 5,16) a když spoléháme na zaslíbení Pána, že s pokušením On chce způsobit „vysvobození, abyste mohli snésti“ (1. Korintským 10,13).
B. Reynolds, TLIN 24/4/2010