Jakuba 4,8
1. Timoteovi 2,8
Jak sladká je pro duši výsada mít společenství s Bohem. Jeho velikost na jedné straně a naše slabost na druhé straně ukazují takovou vzdálenost, že možnost přiblížit se a pošeptat Mu o svém zármutku a své zmatenosti se nám zdá být nemožností.
Přes toto všechno On zařídil věci tak, že můžeme před Něho přijít, a při všem tajemném, co působí uctivou bázeň, tu je přece svatá prostota, která plní srdce nevýslovnou radostí. Vědomí o Jeho stvořitelské moci se všemi jejími velikými skutky, které můžeme vidět na všech stranách, by nás mohlo od Něho vzdalovat. Avšak zjevení Jeho srdce v radách Jeho lásky umlčuje každý strach a přitahuje nás k Němu do stále se zvětšující důvěrnosti a svaté radosti.
Ačkoli On je tak vysoko nad slabými stvořeními, která umístil na zemi a která jsou sama o sobě jen smítko v nesmírnosti stvoření, přece se sklání, aby se zajímal o naše radosti a zármutky, práce a radosti, naděje a obavy. Činí to takovým způsobem, aby získal důvěru našeho srdce pro Sebe. Potom, když vidíme, že se Mu zalíbilo spojit před očima vyšších stvoření Svoji slávu, čest Svého jména a neporušenost Svého trůnu s takovými stvořeními jako jsme my, můžeme se jen sklánět ve velebícím klanění a hluboké radosti.
J. McBroom, TLIN 23/4/2010