Petr chtěl chránit svého Mistra. Ale i když měl nejlepší úmysly, jednal naprosto špatně. Mnozí si myslí, že dokud jsi upřímný, pak ať cokoli činíš, všechno je správné. Ale Petr, ačkoli byl upřímný, vůbec nejednal dobře. Kdysi upřímně protestoval, když Pán mluvil o Svých budoucích utrpeních. Tehdy Pán Petra pokáral, ale zdá se, že ten se své lekci nenaučil. My nejsme lepší, jsme pomalí k učení.
Všechny tyto věci byly napsány pro naše naučení a my se z tohoto pátého zázraku, který Pán pro Petra vykonal, mnohému učíme. Jen Lukáš, lékař, zaznamenává, že Pán uzdravil ucho služebníka, které Petr uťal. Později Petr porozuměl, že Boží program, jak byl předem oznámen v Písmech Starého zákona, se musel naplnit, a vysvětluje to zástupu v Jeruzalémě, tak jako to Pán řekl jemu. Ale nyní ve své horlivosti byl Petr pro Pána kamenem úrazu a byl by si také mohl způsobit velkou nesnáz, kdyby Pán toho služebníka neuzdravil.
„Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všichni, kteří meč berou, od meče zahynou. Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů?“ (Matouš 26,52-53) V historii církve nebylo tohoto příkazu často poslechnuto a mělo to hrozné následky. Nepřítel nás podněcuje, abychom vzali věci do vlastních rukou. To není nikdy správné. Petr se stále ještě musel učit poddávat se Božím myšlenkám, které jsou vyšší než myšlenky člověka.
A. E. Bouter, TLIN 22/4/2015