Jan 6,53-54
Židé, kteří slyšeli tato slova Pána Ježíše, jimi byli pochopitelně zmateni, neboť věděli, že doslovně pít krev bylo Písmem zakázáno; a pít krev Pána Ježíše znamenalo velkou záhadu. Jak to bylo možné? Ale měli by si bývali uvědomit, že Pán nemluvil doslovně. Ve skutečnosti později objasňuje, že slova, která mluvil, „duch jsou a život jsou“. Proto jejich duchovní význam je to, co je životně důležité.
Někteří použili toto místo Písma na večeři Páně, ale to není správné. Spíše je zamýšleno to, abychom si hluboce vzali k srdci skutečnost, že tělo a krev Páně byly od sebe odděleny, když se stal tou vzácnou obětí za hřích na kříži Golgoty.
O Svém těle mluví jako o živém chlebu, který sestoupil z nebe (v. 54), a jíst z tohoto chleba znamená brát si k srdci pravdu, že přišel v ponížené tvářnosti člověka a že „nesl naše hříchy na svém vlastním těle na dřevě“. Taková víra znamená jedení Jeho těla. Ale co je pití Jeho krve? Znamená to brát si k srdci skutečnost, že Jeho krev byla vylita, aby odejmula vinu našich hříchů. Starý i Nový zákon trvají na tom, že „bez krve vylití nebývá odpuštění vin“ (3. M. 17,11; Žid. 9,22).
Víra v cenu těla Pána Ježíše, které bylo vydáno v dobrovolnou oběť za nás, a víra v cenu Jeho krve, která byla pro nás vylita, je prostředek, jímž duchovně jíme tělo a pijeme krev Syna člověka. Tato víra má životní význam, neboť nás připoutává v srdci a duši k Pánu Ježíši.
L. M. Grant, TLIN 11/4/2010