2. Paralipomenon 15,7
Po napomínajících slovech dodává prorok Azariáš králi Azovi a Božímu lidu odvahu. Jinými slovy: Vy jste dobyli velké vítězství, ale teď neskládejte ruce do klína. – To platí v principu také pro křesťany. Očišťování, stavění a bojování nepřestává, dokud jsme na zemi. „Důchod – odpočinek“ bude dosažen teprve tehdy, až budeme u Krista. Potom „každý svou vlastní odplatu vezme podle své práce“. Nepovzbuzuje nás tato vyhlídka k tomu, abychom jednali, dokud On nepřijde (1. Kor. 3,8; Luk. 19,13)?
Aza už uvedl do chodu proces očišťování a zkazil mnoho model a modlářských oltářů (kap. 14,2-4). Avšak stále ještě byly v Judské zemi ohavnosti. I ty Aza nyní odstranil. Přitom nebral žádné ohledy na vlastní příbuzenstvo (verš 16).
Duchovní poukazy, které odkrývají nenáležité věci, jsou potřebné i dnes. A my bychom jich bezpodmínečně měli dbát. Proto čteme: „Proroctvím nepohrdejte.“ (1. Tes. 5,20) Jak snad-no se i u nás něco vkrade, co olupuje Pána o čest, například potřeba uplatnit se nebo světáctví. Někdy to jsou i věci, které při bližším pohledu rozeznáme jako překážky pro náš duchovní život. – Vezměme si tedy příklad z Azy: přijímejme slovo proroctví a zkoušejme, na co by se v našem životě mohlo konkrétně vztahovat. A potom by také u nás nemělo chybět důsledné jednání.
Aza nakonec obnovuje oltář Hospodinův, a tím také obětní službu (verš 8). Král má touhu hledat Boží blízkost a klanět se Mu. A oddělením se od zlého pro to vytvořit předpoklad. – Jaký příklad pro nás!
THIN 25/6/2015