Králi Azovi Judskému mohl Bůh vystavit dobré svědectví: „I činil Aza to, což se dobře líbilo Hospodinu Bohu jeho.“ (2. Par. 14,2) Potom byla jeho víra postavena na zkoušku. Zerach, Mouřenín, vpadl s přesilou vojenské moci do země.
Co dělat v této situaci? Rezignovat? Ano, ale ne před nepřítelem, nýbrž před Bohem. S vědomím vlastní bezmocnosti se Aza obrátil na svého Boha: „Pomoz nám, Hospodine Bože náš, neboť v tebe doufáme…, nechť nemá moci proti tobě bídný člověk.“ (2. Par. 14,11)
Tak uvrhl Aza své starosti na Boha a odložil svůj problém – jako kdyby se útok obracel proti Bohu samému. Lépe to Aza s tísnivou situací nemohl udělat. Jak velmi byl Bůh touto důvěrou poctěn! Odpověď na sebe nedala dlouho čekat: „I ranil Hospodin Mouřeníny před Azou a před lidem Judským, tak že utíkali Mouřenínové.“ Jak pravdivá se ukázala Azova slova: „Hospodine, není potřebí tobě velikého množství, když ty chceš pomoci mdlejšímu.“ (2. Par. 14,11.12)
Aza byl ještě na cestě domů, když mu Azariáš přinesl poselství našeho vstupního verše. To je zvláštní. Poselství je sice jasné, ale proč přichází právě teď? Cožpak Aza a jeho lid nehledali Hospodina před bojem? A potom neobdrželi odpověď? Hospodin s nimi skutečně byl!
Avšak právě po dobytém vítězství číhá zvláštní nebezpečí. Jak snadno připisujeme nějaké vítězství sobě samým! A pýcha skýtá ďáblu dobrou možnost útoku. Proto je nutné hledat blízkost Pána nejen před bojem, nýbrž i potom, abychom zůstali zachováni. Proto je Azariášovo poselství tak důležité. DHIN 24/6/2015