1. březen

Což mistr váš nedává platu? A on řekl: Dává… Ježíš předšel jej, řka: Co se tobě zdá, Šimone? Králové zemští, od kterých berou daň aneb plat? … Dí jemu Petr: Od cizích. I řekl mu Ježíš: Tedy synové jsou svobodni. Ale abychom jich nepohoršili, jda k moři, vrz udici, a tu rybu, která nejprve uvázne, vezmi, a otevra ústa její, nalezneš groš. Ten vezma, dej jim za mne i za sebe.

Matouš 17,24-27

Pán vykonal tento čtvrtý zázrak pro Petrovo dobro a rovněž aby ho poučil. Petr se potřeboval ještě jednou naučit, jak velký je Pán a že nemůže být kladen na úroveň lidského myšlení nebo zvyků. Když Petr porozuměl, že Pán nemusí platit chrámovou daň, protože On je Král, Boží Syn (Žalm 2), musí se naučit jiné lekci. Pán byl věrný Žid, který vždy dodržoval požadavky Mojžíšova zákona – ne lidmi stanovené tradice. Ačkoli jako Syn měl výsadu, aby neplatil chrámovou daň, užil Své svobody a zaplatil, neboť nechtěl působit pohoršení nebo někomu dávat příčinu ke klopýtnutí. A nejenom to, Pán pozvedl Petra na tutéž úroveň, jako byl On sám: „Dej jim za Mne i za sebe.“

Kristus ukázal Svoji velikost: 1) Svou vševědoucnost, když předešel Petra. 2) Svou všemohoucnost, když opatřil potřebné peníze.

Adam kvůli hříchu ztratil svou moc nad královstvím zvířat. Poslední Adam ukázal Svoji moc zázračným způsobem. Petr musel něco udělat: vzít udicí, ne síť, jak byl zvyklý – a on poslechl. Pán odměnil Petrovu víru a poslušnost: právě chycená ryba měla ve svých ústech groš, přesný obnos chrámové daně za dvě osoby! Tento zázrak je zaznamenán jen u Matouše, protože představuje Krále, který se nestydí nazývat nás Svými bratry a pozvedá nás k Sobě.

A. E. Bouter, TLIN 8/4/2010