Židům 4,15 – přel.
Boží Syn se stal pravým člověkem – nám ve všem podobným (kap. 2,17). Jak tato skutečnost dokazuje Jeho dobrotu a Jeho soucit! Avšak jsou lidé, kteří právě tuto pravdu používají k tomu, aby šířili falešné učení, že prý přijal také naši hříšnou přirozenost a mohl hřešit. Proto je velmi důležité, abychom se zde blízce drželi jasných slov Písma.
Apoštolové Petr, Pavel a Jan říkají k tomuto tématu totéž, avšak s různým důrazem v souladu se svou službou a svou osobností:
Petr byl muž činu. Ukazuje nám Krista jako příklad pro chození v životě věřícího a popisuje Toho, „který hříchu neučinil“. Pán Ježíš se nikdy nedopustil hříchu. Pro pravého křesťana to je jasná skutečnost. Ani z Jeho žalobců Ho nikdo nemohl usvědčit z hříchu. A Pilát Jeho nevinu dosvědčuje třikrát (1. Petra 2,22; Jan 8,46; Lukáš 23,4.15.22).
Pavel naproti tomu byl myslitel, učený v Písmech. Jeho svědectví o Kristu je: „…který hříchu neznal.“ (2. Korintským 5,21) Toto konstatování jde dále než Petrovo. Ukazuje, že všechny Kristovy myšlenky a pohnutky byly bez výjimky bez hříchu.
Na závěr máme Jana, jenž měl ze dvanácti s Pánem Ježíšem nejvíce důvěrný vztah. Ten mohl napsat: „Hřích v něm není.“ (1. Jana 3,5) To je více, než že „hříchu neučinil“ nebo „hřích neznal“. Kristus byl v celé Své bytosti bez hříchu! Byl tou pravou obětí suchou (pokrmů), ve které nebylo nic kvašeného (3. Mojžíšova 2,11).
DHIN 21/6/2015