Filipským 2,15-16
Být světlem ve světě plyne ze života modlitby, a duše, která roste v milosti, je duše, která se vylévá v modlitbě. Čím více máte Jeho Slovo zůstávající ve vás, tím více budete cítit svoji potřebu modlit se, a tím více se budete cítit poháněni k modlitbě. Když cítíme svou nicotnost, svou bezmocnost, svou nedostatečnost a selhání, tím více budeme puzeni k tomu, abychom se obraceli a volali k Němu v modlitbě. Modlitebný život je vskutku podstatný pro nesení ovoce.
Potřebujeme být varováni před velkým nebezpečím držet pravdu, a přitom se nemodlit. To se stane, když ji držíme bez společenství s Bohem, a tak bez odpovídající síly ve svém životě. Jak marné je mluvit o příchodu Pána, aniž bychom skutečně čekali na ten příchod; jak marné je mluvit o tom, že stojíme v Kristu, a přitom nemít velebící srdce, která se zalíbením takto stojí. A jak marné je mluvit o tom, že známe Otce a máme Ducha, aniž bychom Bohu vyjadřovali svou vděčnost a velebící klanění za to, že nám dal takové obdivuhodné požehnání.
Modlím se za sebe a za nás všechny, abychom neztratili svatost, vážnost a modlitbu, která má jít společně s obdivuhodným obdarováním Slovem života! Věřím, že naše selhání, nedostatečnost a nesrovnalosti, které jsou, žel, až příliš zjevné, mohou být sledovány zpět jednotlivě i kolektivně k nedostatku pravé modlitby mezi Božím lidem. Kéž bychom si stále více přáli vyznačovat se duchem modlitby.
S. Ridout, TLIN 5/4/2010