1. Korintským 12,31
Věřící v Korintu neměli nedostatek v žádném daru milosti. V tom směru jim bylo osobně bohatě požehnáno. Avšak často z toho druzí neměli žádný užitek. Neboť mnozí si s těmito dary hráli jako děti se svou hračkou a málo mysleli na budování shromáždění. To vedlo k tomu, že se u nich uplatňoval zvláště úctu budící dar mluvení jazyky, který tu tehdy ještě byl jako skutečný dar.
Naproti tomu dar prorokování, který zvláště oslovuje srdce a svědomí a slouží ke vzdělání, napomenutí a potěšení, byl zahnán do pozadí. Byl to bezpochyby větší dar. Avšak Pavel nezavrhl ani mluvení jazyky, neboť to byl Boží dar. Ale ukázal, že prorokování je větší dar milosti, protože více slouží ke vzdělání shromáždění.
Jak mohli Korintští usilovat o větší dary milosti? Měli se pokoušet obdržet větší dar milosti nebo svůj vlastní dar milosti zvětšit? To asi sotva je míněno. Neboť předtím Pavel vysvětlil, že každý osobně má být spokojen se svým darem, se svou funkcí na těle Krista. Usilování o větší dary milosti tedy znamená: Ve shromážděních dbát na to, aby především byly vykonávány ty dary, které jsou nejvíce ke vzdělání (viz kap. 14).
Ještě lepší, než být zaměstnán dary a jejich užitečností, je jít cestou lásky. Láska má vždy před očima blaho toho druhého. Ten, kdo má za pohnutku své služby lásku, jde po té „výtečnější cestě“ (viz kap. 13).
DHIN 16/6/2015