Matouš 3,11
Mnozí pojímají toto místo tak, jako kdyby tu bylo napsáno: „On vás bude křtít ohněm Ducha svatého.“ a modlí se potom také o „křest ohněm“. Přitom zaměňují „jazyky jako oheň“ (Skutky 2,3), které doprovázely vylití Ducha Svatého v den Letnic, za „křest ohněm“, který měl na mysli Jan Křtitel.
Písmo nám neříká, že jazyky byly z ohně, nýbrž „jako“ z ohně. Byly to jazyky: To ukazuje na mluvení a naznačuje to moc Ducha Svatého v kázání. Slovo, které jako oheň vše posuzuje a soudí, mělo být zvěstováno s mocí (Židům 4,12; Skutky 1,8). Že to byly „rozdělené jazyky“, je jistě naznačení toho, že svědectví nemělo platit jen Židům, nýbrž i pohanům.
V našem dnešním biblickém slově se ve skutečnosti mluví o dvou zcela rozličných křtech: prvně o křtu Duchem Svatým, a za druhé o křtu ohněm, a přitom oheň znamená v Písmu Svatém soud. Ale vylití Ducha Svatého nebyl soud, nýbrž akt velké milosti. Proto Pán Svým učedníkům oznamoval toto vylití vždy jako útěchu (Jan 14-16).
Ve starozákonních proroctvích o příchodu Pána jsou vždy jmenovány dva následky tohoto příchodu: požehnání a sláva pro bohabojné a soud pro pyšné a bezbožné. Tak i Jan Křtitel prorokoval, že Kristus bude křtít Duchem Svatým (jako ovoce Svého prvního příchodu) a ohněm – když opět přijde k soudu „v plamení ohně“ a „pomstu uvede na ty, ježto neznají Boha“ (2. Tes. 1,8).
DHIN 5/6/2015