1. Timoteovi 4,3.4
Podplukovník Curt v. Knobelsdorff (1839-1904) prožil jednou před svým obrácením, jak mladý důstojník u důstojnického stolu zavřel oči a sklonil hlavu, aby se před jídlem tiše pomodlil. Večer řekl Knobelsdorff své ženě: „Dnes jsem viděl něco, co jsem ještě nikdy nezažil. U našeho stolu byl N. N. a představ si, on se před jídlem u důstojnického stolu pomodlil!“ Pro něho to patřilo k prvním rozhodujícím dojmům, které obdržel od živého křesťanství. –
V návaznosti na služební rozhovor pozval vedoucí osobního oddělení jednoho pojišťovacího agenta na oběd. Přitom přišli brzy k otázkám víry. Agent brzy zopakoval svoji návštěvu – aby potom přicházel stále častěji a vyhledával rozhovor. Po nějaké době se účastnil domácího shromáždění a chodil pravidelně k bohoslužbám. – Při jedné příležitosti vyprávěl, co bylo první pohnutkou k obratu v jeho životě: Byla to modlitba vedoucího osobního oddělení před jídlem, tichá modlitba, která ale k němu mluvila hlasitou řečí! –
Na služební cestě v „bufetu“: Křesťan sepne před jídlem ruce a děkuje Bohu za pokrmy. Muž naproti si o něco později rovněž přinese jídlo, a také se pomodlí! Ten první ho kvůli tomu osloví. „Ano,“ odpovídá ten druhý, „tím jste vy vinen!“ – „Proč jsem já vinen?“ – „Já jsem se pomodlil, protože jsem viděl, že jste se vy pomodlil. Tu jsem si vzpomněl na svou babičku, která to také vždycky dělala. A tak jsem se po mnoha letech opět zase jednou pomodlil.“
DHIN 26/5/2015