Efezským 1,18 – přel.
Sídlo naší osobnosti je v Božím slovu nazváno také „srdcem“. V srdci jsou činěna vědomá rozhodnutí. Je také sídlem pocitů, jak radosti, tak i žalu. Také náklonnosti a oceňování jsou v Bibli spojené se srdcem. Srdce se může stát otevřené nebo zatvrzené; může být radostné nebo zlomené. Můžeme mít upřímné nebo zlé srdce. Rozhodující je také, čím je srdce naplněno.
V našem verši se mluví o „očích srdce“. Ta mají být osvícena, aby dotyčný předmět mohl být jasně rozeznán.
U všech lidí, kteří přijali evangelium s věřícím srdcem, už došlo k obnovení. Vidí svět jinýma očima; mají nový způsob nazírání na Boha, na sebe samé a na své okolí. Vidí ve stvoření Boží dílo a v druhých lidech své bližní. To je „věc srdce“.
Apoštol Pavel prosí o osvícené oči srdce pro Efezské. Ti měli přijít k plnému poznání toho, co tvoří jejich věčné štěstí. Měli stále více poznávat Boha samého. Kromě toho vede apoštol jejich srdce k cíli jejich povolání. Právě jim představil vyvolení a to, co už v Kristu vlastní: že jsou svatí a bez výtky před Bohem v lásce. Nyní jim ukazuje na konečný cíl, když se toto povolání stane neomezeně skutečností. – Naším povoláním je, abychom už nyní odráželi Boží svatou a milující podstatu. A jak šťastné nás činí očekávání, že ve věčnosti budeme k Boží radosti!
DHIN 21/5/15