Matouš 12,6.41-42
V Matouši 11 byl Pán Ježíš zavržen náboženskými vůdci národa. Ve 12. kapitole užívá tří srovnání, charakterizujících Jeho velikost jako převyšující velikost chrámu, Jonáše a Šalomouna.
Větší Kněz. Židovský národ měl velkou úctu před chrámem a jeho službou. I na učedníky učinily jeho kameny velký dojem (Marek 13,1). Ale chrámová služba byla jen stínem budoucích dobrých věcí, když Kristus je jejich slavným předmětem a naplněním (Židům 10,1). Aronské kněžství a jeho chrám ustoupí většímu: „Ale Kristus přišed, nejvyšší kněz budoucího dobrého, skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukou udělaný.“ (Židům 9,11)
Větší Prorok. Jonáš byl váhavý a neposlušný prorok, ale Pán Ježíš byl „ten Prorok“ (Jan 1,21), a jestliže by někdo neposlouchal Jeho slov, Bůh „bude vyhledávati na něm“ (5. M. 18,18,19). Jonášovo poselství znělo, že Ninive bude za čtyřicet dní vyvráceno, ale Kristovo poselství byla nabídka věčného života všem, kdo uvěří! Jonáš byl vysvobozen z břicha ryby, ale Pán Ježíš je „Prvorozený z mrtvých“ (Kol. 1,18).
Větší Král. Šalomoun byl známý svou moudrostí a slávou. Ale Kristus je „Boží moudrost“ a „Pán slávy“ (1. Kor. 1,24; 2,8). Šalomounovo království skončilo v selhání a rozdělení, ale království Pána Ježíše je „věčné království“ (2. Petra 1,11). On bude „Králem nade vší zemí; v ten den“ (Zach. 14,9), ale my se Mu můžeme klanět a velebit Ho jako Pána a Spasitele už nyní.
B. Reynolds, TLIN 21/3/2010