Jan 4,13-15
Tato slova jsou udivující, a nezáleží na tom, komu snad byla řečena. Zcela jistě nikdo nikdy předtím takto nemluvil. Ubohá žena, s níž Pán Ježíš mluvil, jistě nemyslela na nic jiného, než doslovně na vodu, a odpovídá Pánu z tohoto hlediska. Zjevně se unavila chozením ke studni pro vodu, a ráda přivítala myšlenku na vodu, která by ji zbavila nutnosti stále chodit ke studni.
Ale Pán Ježíš mluvil o vodě, která byla nekonečně vzácnější než skutečná voda. Voda je symbolem Božího slova. Když Boží slovo vejde do duše skrze moc Ducha Svatého, přináší s sebou obdivuhodně uspokojující osvěžení. Stává se v duši „studnicí vody prýštící se k životu věčnému“. A skutečně, ve chvíli, kdy Pán skončil rozhovor s touto ženou, její srdce bylo tak dotčeno, že se jakoby stala misionářkou. Šla do města a řekla lidem: „Pojďte, vizte člověka, který pověděl mi všecko, což jsem koli činila. Není-li on ale Kristus?“ (v. 29)
Okusila vody života? Ano, jistě, neboť to vedlo její srdce k tomu, aby se nejen radovala z vody Slova, ale aby poznala v Pánu Ježíši toho velkého Mesiáše Izraele. Jak pravdivé je také, že když my pijeme ze studnice života, naše srdce jsou vedena k hlubokému obdivu žijícího, věčného Syna Božího.
L. M. Grant, TLIN 17/3/2010