Jan 19,12
Kaifáš, nejvyšší kněz, odsoudil Pána Ježíše k smrti kvůli Jeho vyznání, že je Boží Syn (Mat. 26,63-66; Jan 19,7). Židé už neměli oficiální moc trestu smrti (Jan 18,31), proto Ho předali Pilátovi. Účelem však nebyla jen smrt Pána Ježíše, ale speciálně smrt na kříži. Věřili, že žádný Žid by nevyznával ukřižovaného Mesiáše (5. M. 21,23). Brzy si uvědomili, že Pilát Ho nikdy neukřižuje na základě toho, že řekl, že je „Boží Syn“ (Jan 19,6-8).
Pilát se vážně snažil propustit Ho, ale židovští vůdci předložili „otázku krále“. Byli si dobře vědomi, že když Pilát opouštěl Řím, aby šel do Palestiny vykonávat své nové postavení místodržícího, Tiberius mu dal prestižní vyznamenání, zvláštní zlatý prsten nazvaný „Amicus Caesaris“, což znamená „Přítel císařův“. Potom došlo k pokusu o atentát na císaře a mnoho římských úředníků včetně Pontského Piláta bylo v podezření. Směřování nejvyšších kněží bylo k tomu, že pokud Pilát propustí Ježíše, mohla by být zpochybněna jeho loajalita vůči císaři. Nejvyšší kněží zpečetili svou přetvářku slovy: „Nemáme krále, než císaře.“ (Jan 19,14-19) Takto byl Pán odsouzen za to, čím skutečně byl: Syn Boží a Král Izraele (Jan 1,47-49).
B. Reynolds, TLIN 14/3/2010