2. Královská 4,1-3
Dokud ta chudá vdova přistavovala své nádoby, báně poskytovala olej. Olej čekal na nádoby. Nádoby byly mírou oleje. Jinými slovy, božská moc čekala na víru – víra měřila aktivní zdroje Boží pomoci v dané situaci. Bylo to, jako když Pán za staré doby stál s Abrahamem. Dokud se Abraham přimlouval, Pán zasliboval (1. M. 18,17-33). Tato požehnaná Boží milost má zde svoji ilustraci.
Ale je tu jiná věc. „Co máš v domě?,“ řekl prorok ženě. Ježíš později řekl Svým učedníkům: „Kolik chlebů máte?“ – anebo když později řekl Mojžíšovi na Orébu: „Co jest to v ruce tvé?“ (2. M. 4,2) Neboť je na místě, aby vše, co máme, bylo dáno k užití. Může to být naprosto nedostatečné, když to srovnáme s velikostí potřeby; ale ať to je cokoli, má to být užito. Může to být jen pastýřská hůl, a Izrael má být vykoupen; může to být jen báně oleje, a má být zaplaceno věřiteli, který má právo prodat děti a vše; může to být jen pět chlebů a pět tisíc hladových lidí, kteří mají být nasyceni. A přece, nechť to, co je, ať je to předloženo a užito.
A potom, když je přinesena báně oleje, vše, co bylo v domě, ať víra spoléhá na moc Boha a Jeho slova zaslíbení. Potom nejen bude věřitel uspokojen, ale život bude po mnoho dní udržován tím, co za olej bylo strženo. Nejenže bude nasycen zástup, ale budou sebrány drobty. Nejenže bude Izrael vykoupen z Egypta, ale táž pastýřská hůl, nyní Boží hůl, bude pást a zachovávat stádo až do konce cesty po poušti.
J. G. Bellet, TLIN 6/3/2010