1. únor

A chlubíme se nadějí slávy Boží.

Římanům 5,2

Jaký slavný výsledek ospravedlnění z víry! Je to jisté vlastnictví všech, kdo jsou vykoupeni vírou v Pána Ježíše, a nemohou je ztratit: Boží sláva leží před námi.

Kdyby ovšem závisela na naší věrnosti a na našem vytrvání, asi žádný z nás by ji nedosáhl. Ale Pán Ježíš vešel jako náš Předchůdce do slávy a On také nás přivede k cíli.

Sláva je nám zajištěna skrze Něho, jenž za nás zemřel a vstal. Mohl by Kristus někdy opět ztratit požehnání, která na této cestě získal? To je nemožné. Stejně tak je nemůžeme ztratit my: Vždyť je přece získal pro nás! Také v tomto vztahu je naším Ručitelem, takže my s plnou důvěrou můžeme pohlížet do budoucnosti, ačkoli zde na zemi ještě žijeme v nedokonalosti a slabosti.

Smíme se „chlubit nadějí slávy“, která je jistá. Tentýž Bůh, jenž zjevuje Svoji spravedlnost a božskou sílu v evangeliu a jenž se k nám naklonil Svou láskou a přízní, nás chce také mít u Krista a s Ním v Jeho slávě.

Mohlo snad být lépe postaráno o naši minulost, přítomnost a budoucnost? Pokud jde o minulost, tu nás už nic nezneklidňuje, za naše hříchy bylo zaplaceno, jsou odstraněny a my máme pokoj s Bohem. V přítomnosti jsme v přízni Boha, našeho Otce. A v budoucnosti nás očekává sláva. Už nyní osvěcují její paprsky naši cestu, a brzy tam budeme uvedeni. Jak jsme jen učiněni bohatými! Za to smíme Bohu vždy znovu přinášet chválu a děkování!

DHIN 30/4/2015