Zjevení 2,9
Tento dopis do Smyrny ukazuje na dny pronásledování, jimiž Církev procházela po odklonu od apoštolské čistoty. Pán se představuje jako největší povzbuzení svatým, když sám byl pronásledován, a to až k smrti. Jestliže svatí jsou povoláni, aby čelili smrti, nechť si vzpomenou, že Kristus byl ve smrti, a nyní žije. Ve Smyrně vidíme nové zlo, kterým byla Církev napadena, soužení, které Pán dovolil, aby zastavil tento rostoucí odklon, a oddanost jednotlivých vítězů, kteří byli uprostřed pronásledování věrní až k smrti.
V tomto období měla Satanova snaha zkazit Církev dvojí podobu. Předně tu byl na vzestupu kazící vliv zevnitř od těch, kteří se snažili přidat ke křesťanství židovství. Za druhé tu byl odpor vzniklý zvenku od pohanských pronásledovatelů. Po odchodu apoštolů povstala požidovšťující strana, zde nazvaná synagoga Satanova, která se snažila přidat ke křesťanství ceremonie a principy židovství. Tato strana působí až dodnes, takže křesťanské vyznání ztratilo svůj pravý nebeský charakter a stalo se velkým světským systémem s nádhernými budovami, formami a ceremoniemi podle vzorů židovského systému, který oslovuje přirozeného člověka.
Když došlo k takovému velkému odklonu, Pán dovolil, aby Církev prošla pronásledováním, které ukázalo ty, kdo Mu jsou věrní. Pán je ujišťuje, že jejich utrpení položil meze. Odmění jejich věrnost až ke smrti korunou života a slibuje, že ačkoli snad projdou smrtí, nikdy jim „druhá smrt neublíží“.
H. Smith, TLIN 18/8/2013