1. únor

Ježíš vyšel z chrámu a odcházel. Tu přistoupili jeho učedníci, aby mu ukázali na chrámové stavby.      Matouš 24,1 (ČSP)

Vyjděme tedy k němu ven ze stanů, pohanění jeho nesouce.

Židům 13,13

V Matouši 13,1 čteme, že Ježíš vyšel a nechal izraelské vůdce samotné a soustředil se na novou část Své služby. Při té příležitosti předložil podobenství o Rozsévači. Přestože byl zavržen, Kristus pokračoval v Božím díle jako božský Rozsévač. A tak dále rozséval a učil Slovu, až do Svého konečného zavržení a smrti. Dnes pokračuje ze slávy ve Svém díle Rozsévače (po uchvácení bude také pokračovat v rozsévání, byť i jiným způsobem).

Když přišel čas, aby se stal tou nejvyšší Obětí, která byla nutná pro vykoupení Izraele i nás, vyšel podruhé. Toto jednání mělo ukázat, že chrám a náboženská služba byly předány ke zničení, ke kterému došlo v roce 70 našeho letopočtu. Avšak toto zničení bylo také ilustrací toho, co se stane v budoucnosti. Chrám bude znovu postaven; židovský národ bude mít svého mesiáše: ale bude to falešný mesiáš, který se posadí „do Boží svatyně“. Bude o sobě prohlašovat, že je Mesiáš, Bůh! (2. Tesalonickým 2,4) Jaký padělek! Jeho následovníci budou mít „znamení šelmy“ a ti, kdo toto znamení odmítnou, budou pronásledováni až na smrt (Zjevení 13).

Pánovo vycházení je významné: vyznačuje, že náboženský systém a jeho vůdcové byli ponecháni pro Boží soud, protože zavrhli Božího Syna, Mesiáše. Už na začátku historie církve došlo k pronásledováním. Tato pronásledování pokračují dodnes. Ukazují, že tyto dva světy nemohou jít spolu, a to přes všechny snahy člověka to dokázat.

A. E. Bouter, TLIN 23/11/2012