Jan 14,27
Mnoho věřících zná období ve svém životě, ve kterých měli strach. Byly tu těžké situace, kdy jsme s velkou starostí hleděli do budoucnosti a cítili jsme se sami zcela bez síly a bez pomoci. Z radosti víry bylo v takových dnech málo co cítit. Ve své skleslosti jsme se necítili ani v stavu, abychom Pánu a věřícím náležitě sloužili.
Pán Ježíš na nás volá nejen povzbudivě, že nemáme být bázliví, On nám ukazuje ve Svém Slově také uzdravující prostředek proti úzkosti: „Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.“ (Žalm 56,4) Důvěřovat v Něho znamená už nehledět na to, co vyvolává úzkost, nýbrž hledět na Něho. Jeho zdroje pomoci jsou neomezené a nemohou nikdy vyschnout. Smíme svou důvěru upřít na Něho, jenž sám znal úzkost, když kvůli nám byl „zarmoucen a teskliv“, protože před Jeho očima stála utrpení kříže (Matouš 26,37).
Boží slovo mluví také o možnosti, jak předejít úzkostem: „V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.“ (Žalm 56,12) Mnoho závisí na tom, abychom se Ho přidrželi nejen v dobách zkoušek, nýbrž abychom se naučili spoléhat na Něho v jednotlivých věcech denního života. Pak náš pohled ani v těžké situaci nebude tak snadno odveden od Pána a mezi nás a Pána se nemohou postavit žádné obavy. A potom „pokoj Boží, který převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí našich i smyslů našich v Kristu Ježíši“ (Fil. 4,7).
DHIN 27/4/2015