Zjevení 2,2
V tomto počátečním období historie Církve, představované Efezem, tu nebyly vnější známky odklonu. Kristus je stále viděn jako Ten, jenž drží sedm hvězd ve Své pravici a prochází se uprostřed církví. Neukazuje to na to, že ti, kteří měli podřízenou autoritu, aby pod vedením Pána představovali Jeho zájmy ve shromáždění, byli stále udržováni Jeho mocí a byli pod Jeho vedením? Bylo také stále ještě mnohé, co Pán mohl schvalovat. Svatí se vyznačovali vytrvalostí ve službě Pánu. Odolávali všem útokům Satana, který chtěl kazit Církev falešnými nároky a zlými skutky.
Nicméně, zatím co byli navenek bez výtky, Pán, který zná srdce, říká: „Mám proti tobě to, že jsi tu první lásku svou opustil.“ – To je kořen všeho selhání v církvi. Kdosi řekl: „Co škodí a nakonec ničí, je vždy zevnitř, ne zvenku.“
Když ztratili první lásku ke Kristu, Pán musí vyslovit ta vážná slova: „Padl jsi.“ Následuje varování, že když nedojde k pokání, bude jejich svícen odebrán. Jestliže byla ztracena láska ke Kristu, bude chybět světlo před lidmi.
To, co je pravda o Církvi jako celku, je jistě pravda o každém místním shromáždění a o každém jednotlivém věřícím. Kořen všeho selhání je v srdci, a nedojde-li k pokání, pak svědectví navenek bude pozbývat sílu. Přesto bylo pro jednotlivce možné překonat toto vnitřní selhání a podržet první lásku ke Kristu. Takovému Pán zjeví sebe jako strom života – skrytý zdroj duchovní potravy v Božím ráji, kam žádný nepřítel nikdy nevnikne, aby odváděl srdce od Krista.
H. Smith, TLIN 11/8/2013