Věrou Mojžíš, narodiv se, ukryt byl za tři měsíce od rodičů svých, protože viděli krásné pacholátko, a nebáli se rozkazu královského. Židům 11,23
…v Kristu Ježíši Pánu našem, v němž máme smělost a přístup s doufáním skrze víru v něho. Efezským 3,11-12
V Bibli není možná dojemnější příklad víry, než byla víra Mojžíšových rodičů. Čekali dítě. Ale faraonův výnos nařizoval, že každý malý hebrejský chlapec měl být hozen do řeky Nilu, jakmile se narodí (2. M. 1,22). Můžeme si představit tyto dlouhé měsíce čekání před očekávaným narozením dítěte, každodenní modlitby těchto zbožných rodičů, jejich důvěru v jejich Boha. Dítě, které se narodilo, je syn, velmi krásný (Sk. 7,20). Přes králův příkaz ho skrývají a poslouchají více Boha než lidi.
Po uplynutí tří měsíců už není možné ho ukrývat; musejí ho vydat. Víra jeho matky potom jasně září: připravuje pro své dítě malý košík z rákosí, vymazává ji asfaltem a pryskyřicí a klade ji do rákosí řeky pod bdělým okem jeho sestry. Bůh také bdí nad dítětem a odpovídá na důvěru, kterou v Něho měli. Dovoluje, aby dítě objevila faraonova dcera a – div divů – svěřuje ho na první léta života jeho matce (2. M. 2,1-10).
Jaké to je povzbuzení pro všechny křesťanské rodiče! Po prvních letech, během kterých se jim výchova zdá být snazší, přichází doba, kdy jsou naše děti vystaveny světu kolem nás. Právě v té době by měla být učiněna všechna možná opatření a den za dnem má být budován košík z rákosí: ochrana proti zlým vlivům světa. Nadto smíme své děti vírou svěřit péči Pána, toho jediného, který je mocen je zachovat.
Adapted translation, TLIN 30/1/2010