Jeremiáš 36,10.25
Jeremiáš po mnoho let ústně vyzýval lid, aby se obrátil k Bohu. Nyní dostává úkol, aby napsal všechno, co mu Bůh až do té doby už sdělil. Báruch, Jeremiášův písař, má Židům o nadcházejících dnech půstu, kdy se mnozí zdržovali v Jeruzalémě, ještě jednou předčítat Boží poselství. To on potom činí na nádvoří chrámu, a to z pokojíku Gemariáše, syna Safanova.
Byt v oblasti chrámu dává usuzovat o tom, že Gemariáš se celým srdcem přidržoval Boha. Co by byl za to dal David, aby tam mohl bydlet! (Srovnej s žalmem 27,4.) Gemariáš má toto štěstí a rád se sdílí s druhými. Otevírá dveře pro Boží poselství. Tak je mohou všichni slyšet.
O něco později se stane něco zpupně opovážlivého. Král Joakim sedí u ohně a dává si předčítat z role Báruchovy knihy. Avšak poselství o soudu ho nechává zcela chladným. Místo aby se pokořil, rozřezává roli a kus po kuse hází do ohně. Tu zasahuje Gemariáš. Se dvěma druhými se odvažuje života, když Joakima prosí, aby knihu neničil. Avšak ten je neposlechne. Místo toho chce Jeremiáše a Bárucha zajmout.
Tak jako jeho bratr Achikam, dokázal i Gemariáš pod bezbožnou vládou lásku k Bohu a k Jeho Slovu. Učinil přesvědčení víry svého otce Safana svým vlastním.
DHIN 16/4/2015