1. Timoteovi 4,16
Jestliže máme mluvit Boží slovo, tak jako k tomu byl povolán Timoteus – a to by mělo být zájmem každého věřícího – pak je nám nejprve řečeno, že máme dbát sami na sebe. Neboť máme výsadu, že můžeme jednat s čistým, nepokřiveným Slovem živého Boha. Jakým druhem lidí bychom proto měli být? Měli bychom se pevně ve své duši ustavit na tom, že budeme úplně ochotni dovolit Božímu slovu, aby mělo místo v našem vlastním životě a charakteru. Neboť jestliže nežiji v souhlasu s tím, co učím, jak mohu očekávat pravé výsledky u druhých? Ba více než to, pak špatně reprezentuji Boha, o kterém vyznávám, že Mu sloužím.
Ale Timoteovi bylo také řečeno, aby dbal na učení. Jak velmi potřebujeme dobré, pevné, zdravé učení, zvláště dnes, když tu je mnoho napodobenin pravdy, které si vnucují přístup do křesťanských kruhů. Vše musí být zkušeno Božím slovem, a to, co je správné, ceněno jako Jeho Slovo.
Když Timoteus bude pevně vytrvávat, spasí jak sebe, tak i ty, kteří ho poslouchají. To nebylo spasení jejich duší, ale spíše jejich záchrana před nástrahami a nebezpečími, které nepřítel klade na cestu s úmyslem zničit Boží svědectví.
Takto Timoteus zachrání sám sebe. Jeho osobní postoj víry a zbožné sebeodsuzování spolu s držením zdravého učení budou mít v sobě obdivuhodný účinek, že ho osvobodí od léček nepřítele. Ale také ti, kdo ho poslouchají, budou mít požehnání, když budou ochráněni od oklamávajícího zla, které ustavičně hrozí Božímu svědectví. L. M. Grant, TLIN 25/1/2010