Poněvadž Pán Ježíš sám je věčný Bůh, je jistě „to pravé světlo“, obdivuhodný protiklad k temnotě, která všeobecně drží lidi v nevědomosti a duchovní slepotě. Ale ačkoli to pravé Světlo přišlo na svět a „osvěcuje každého člověka“, neznamená to, že by lidé se stali osvícení, ale spíše že Jeho čisté světlo na ně svítí. On je mocen je plně osvítit, jestliže jen budou chtít přijmout Jeho nekonečně svrchovanou milost a přijmout Ho jako Spasitele a Pána.
Ale od samého začátku po Jeho příchodu na tento svět, ačkoli On sám je Stvořitelem všech věcí, „svět Ho nepoznal“. Důvodem jistě není to, že by tu byl nějaký nedostatek svědectví o velikosti Jeho slávy, ale spíše že hřích a vzpoura lidských srdcí je učinila Božími nepřáteli. Vskutku, táž kniha nám říká, „že světlo přišlo na svět, ale milovali lidé více tmu nežli světlo, neboť jejich skutky byly zlé“ (Jan 3,19). Když Bůh slávy „nakloniv nebes, sestoupil“ (2. Sam. 22,10), jistě by bylo správné, aby se lidé radovali a divili té nekonečné milosti a lásce, která se mohla snížit a přijít z nejvyššího místa vynikajícího majestátu; ale výsledek byl naprosto opačný. Jeho vlastní, to jest Jeho vlastní lid, prvotně židovský národ, Ho nepřijal.
Takto je Pán v Janově evangeliu viděn jako zavržený od samého začátku, zavržený přes a pro mnohá svědectví o tom, že je věčný Boží Syn. L. M. Grant, 22/1/2010