Bůh zaslibuje milosrdenství a říká Svému lidu, který kárá: „Budu tě trestati v soudu.“ (Jer. 46,28)
Nezakrývá, že pošle soužení, že poddá Svůj vlastní lid kárání. Miluje nás příliš, než aby nás, kteří jsme podobni hrubým kamenům, nepodrobil uhlazování, které potřebujeme. Ale činí to „v soudu /nebo: v míře/“.
Jako David můžeme dostat potěšující ujištění. Jak to David vyjádřil: „Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou.“ (Žalm 142,3) Bůh uzpůsobí jho šíji, protože zná charakter, potřeby, sílu a vytrvání Svého lidu, a tomu přizpůsobuje trestání. A všechno je vyměřeno náležitě a vhodně.
Ty, který jsi zkoušen, snaž se poznat Boží úmysl v přítomném jednání, neboť Jeho trestání je „k užitku“ (Židům 12,10). Pouze hledat nebo dávat potěšování znamená omezený nebo sobecký pohled. Bůh má na mysli vyšší cíl. Zkouška je období, u kterého můžeme očekávat, že nám na konci přinese velké požehnání, za které budeme Boha oslavovat.
Někdy neumíme vidět tu „míru“ v Jeho kárání, a snad jen cítíme, že zakoušíme zkoušku od svrchované moci. Máme zaslíbení: Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potom rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteří by v něm pocvičeni byli.“ (Žid. 12,11)
Kéž bychom chtěli každé takové soužení přijímat se slovy: „Ovšem /Ano/, Otče, neboť se tak líbilo před tebou.“ (Luk. 10,21) A také: „Ne má vůle, ale tvá staň se.“ (Luk. 22,42)
J. R. Macduff, TLIN 19/1/2010