2. Mojžíšova 4,2
Byla to velká chvíle, když se Bůh Mojžíšovi zjevil v „trnitém keři“ jako Bůh, který se slitovává a který chce Svůj lid zachránit z otroctví v Egyptě. Mojžíš po čtyřiceti letech osamělosti na poušti nejprve nebyl ochoten nechat se poslat. Avšak Bůh mu ve Své milosti vyšel vstříc a připravil ho pro jeho úkol. Mojžíš se měl naučit, že záleží pouze na Boží síle a že Bůh může použít i něco zdánlivě nedostačujícího k velkému rozvinutí moci.
„Co jest to v ruce tvé?“ Mojžíš by si nikdy nemyslel, že tato prostá pastýřská hůl by mohla být něčím, co Bůh může použít. On, jenž i bez jakéhokoli pomocného prostředku může všechno způsobit, chce použít tuto hůl a dává Mojžíšovi lekci, že pro Něho není nic nepatrné, když jen to je použito v podřízení se Jeho vůli. Tak se hůl stala hadem a Mojžíš ho zcela proti pravidlům přírody musel chytit za ocas. Tu se opět stal holí – „aby věřili, že se ukázal tobě Hospodin“ (5. v.). Touto holí působil Bůh potom všechny divy v Egyptě ke Svému oslavení a k záchraně lidu.
„Co jest to v ruce tvé?“ – Tato otázka se obrací k nám všem. Až je to cokoli, dejme Mu to přece k dispozici: svůj čas; lásku k Němu, vykonávanou na těch Jeho; svůj zájem o Jeho dílo, vyjádřený ve vážné modlitbě; věrnost k Němu, jako povzbuzení pro věřící! Jakkoli slabé to všechno při nás může být, přesto zakusíme: On může požehnat i to nejnepatrnější, když to dáme Jemu.
DHIN 12/3/2015