Většina lidí, kteří jsou kolem nás, ví, že jsou hříšníci. Zeptej se, koho chceš, odpověď bude: „Vím, že jsem hříšník.“ Ale když v srdci působí Duch Boží, učí lidi, že jsou před Bohem ztracení hříšníci, peklo zasluhující hříšníci, bezmocní a provinilí hříšníci. Mnozí, kteří říkají, že jsou hříšníci, tím nemyslí, že se narodili v hříchu, že jsou plni hříchu, mrtví v hříších, děti hněvu. Je to proto, že lidé neznají svůj skutečný stav, že jako žena v Marku 5,24-34 zkoušejí to či ono a marně doufají, že se stanou lepšími. Chodí sem a tam, vzdávají se starých návyků, oblékají se určitou mírou vnější svatosti, opouštějí určité cesty, na které si dávno zvykli, a vydávají se jiným směrem. Doufají, že tímto způsobem se zalíbí Boží přízni a ulehčí svému svědomí.
Mnohý člověk, který ví, že přestoupil Boží zákon, se snaží docílit odpuštění vnější reformací, slepě se domnívaje, že v něm samém je nějaká schopnost tak jednat v budoucnosti a zatajit minulost. Ale můžeme si být jisti, že jestliže v jejich duších působí Duch Boží, nebudou se těmito věcmi cítit polepšeni, ale že se spíše stali horšími; neboť Duch Svatý jim tak chce otevřít pohled na zoufalou špatnost a proradnost jejich srdcí, aby po všech svých tělesných vynálezech cítili ránu hříchu více než předtím.
Jestliže se snažíte polepšit se, jestliže máte v úmyslu ustavit svou vlastní spravedlnost a domníváte se, že se něčím ze sebe zavděčíte Bohu, pak kéž nyní vidíte pošetilost toho a vážně pociťujete pravdu, že jste v Božích očích ztracený hříšník.
H. H. Snell, TLIN 5/1/2015